Aktuality

publikováno: 18.12.2017
rubriky: Novinky

Bezpečnostní kamery ve školách a ochrana osobních údajů

I. Úvod
Na našich seminářích věnovaných GDPR se často setkáváme s dotazy ohledně bezpečnostních kamer ve školách. Kamerové systémy se v posledních letech staly ve školách častým bezpečnostním prvkem. Vedení škol si ale někdy neuvědomuje právní dopady jejich využívání.

V tomto článku je proto komplexně popsáno, za jakých podmínek mohou školy provozovat kamerové systémy, aby splňovaly všechny požadavky předpisů na ochranu osobních údajů.

MŠMT v roce 2015 vydalo metodické doporučení k zabezpečení ve školách a školských subjektech (tzv. Minimální standard zabezpečení), v němž uvádí základní požadavky na zabezpečení žáků ve školách. Přestože kamerový systém je v metodickém doporučení zmíněn jako prvek ochrany, je z metodiky patrné, že kamery ve školách jsou ministerstvem doporučovány velmi obezřetně. MŠMT přímo uvádí, že „Školy mají možnost zajistit bezpečnost osob v areálu školy také dalšími, např. technickými prostředky, které jdou nad rámec výše vymezených minimálních požadavků (např. vstup na čipy, turnikety, kamerový systém (…)“ a závěrem k tomu dále dodává, že „jde-li o kamerový systém, bere škola před jeho zavedením v úvahu i ochranu soukromí žáků i zaměstnanců školy“.

Z uvedeného plyne, že ministerstvo si je vědomo problematických právních aspektů spojených s kamerami, a proto kamerový systém doporučuje až jako „okrajové“ řešení, pokud jiné prostředky (fyzický dohled) nemohou být zajištěny.

Hned na úvod je třeba uvést, že provozování kamer ve školách není z pohledu práva složité, je jen nezbytné dodržet několik pravidel, které ve třech stanoviscích (viz zde), věnovaných speciálně školám, uvedl Úřad pro ochranu osobních údajů („ÚOOÚ“). Stanoviska jsou dostupná v plném znění na webových stránkách ÚOOÚ a jsou aktuálně aplikovatelná.

 

II. Pravidla nasazení kamer
Úřad pro ochranu osobních údajů v dokumentu Vyjádření a doporučení ÚOOÚ k možnosti instalovat kamerový systém v prostorách školy uvedl několik obecných zásad:

1) Vždy je potřeba na jedné straně poměřovat ochranu práv jednotlivce (zejm. právo na soukromí) vs. na straně druhé zájmy školy (ochrana majetku a zdraví) – vždy musí být jednáno tak, aby bylo co nejméně zasaženo do soukromí zaměstnanců a žáků.

2) Musí existovat velmi vážný důvod nebo vážná příčina, proč kamery instalovat a tento důvod neumožňuje použít jiný, méně invazivní prostředek (tj. princip přiměřenosti – umístění kamer, úhel záběru, časová intenzita nahrávání,…).

3) Účelem nasazení kamer nemůže být sledování a pozorování chování fyzických osob – vždy musí existovat jiné (legitimní) účely jako je např. ochrana majetku.

4) Musí být vymezena jasná pravidla, kdo vše má přístup ke kamerovým záznamům vč. manipulace s nimi, jak dlouho se budou záznamy uchovávat a jak k nim mohou přistupovat i samotné subjekty osobních údajů.

5) Je nezbytné vypracovat projekt rozmístění kamer vč. stanovení časového režimu pro snímání jednotlivých prostorů.

 

V dokumentu Praktické otázky provozování kamerových systémů ve školách a školských zařízeních poté ÚOOÚ uvádí další stěžejní body, které je nezbytné brát v úvahu při instalaci kamer ve školách:

1) V režimu zákona č. 101/2000 sb., o ochraně osobních údajů (a od 25. 5. 2018 i GDPR) jsou jen ty kamery, které jsou vybaveny záznamovým zařízením – tj. je využívána funkcionalita ukládání záznamů z kamer do paměti (příp. na disk). Předpisy na ochranu osobních údajů se tak nevztahují na bez-záznamová zařízení např. kamerové zvonky, které pouze přenáší obraz na displej osobě, která na dálku odemyká dveře.

2) Stanovení účelu – správce osobních údajů musí pro konkrétní zpracování osobních údajů určit účel, pro který zachází s osobními údaji. ÚOOÚ k tomu výslovně říká, že

(…) nestačí stanovit jako obecný účel pro invazivní nasazení kamer a jejich celodenní provozování v prostorách budovy školy ochranu majetku školy nebo prevenci kriminality, když k žádnému takovému nasazení není vážný důvod, respektive nedošlo „zatím“ k ohrožení majetku ani zdraví zde pracujících a studujících osob. Pokud však již škola tyto zkušenosti má, a selhávají dosavadní metody pedagogického dozoru, je na místě zvážit nasazení vyššího stupně ostrahy osob a majetku, kam nasazení kamerového systém nepochybně patří“.

K uvedenému je třeba doplnit, že ÚOOÚ komentuje situaci, kdy jsou kamerové systémy provozovány bez souhlasů subjektů osobních údajů.

3) Je-li součástí kamerového systému bezpečnostní pult (monitor), kde osoba k tomu pověřená neustále sleduje pořizované záběry, může se jednat o případ neodůvodněného sledování žáků a pedagogických pracovníků.

4) Osobní údaje může správce uchovávat jen po dobu, která je nezbytně nutná vzhledem k účelu – v případě běžného provozu kamerového záznamu se jedná o časové rozmezí v řádu dní – ÚOOÚ uvádí, že doba uchování záznamů by neměla přesáhnout 3 dny.

5) Provozování bezpečnostních kamer má být zásadně uskutečňováno na základě souhlasu subjektů osobních údajů. Bez tohoto souhlasu lze jen za podmínek uvedených v § 5 odst. 2 písm. a) až g), resp. (čl. 6 odst. 1 GDPR) – ze stanoviska ÚOOÚ je patrné, že monitorování vnitřních prostor bez souhlasu subjektů osobních údajů je prakticky nemožné, neboť legitimní důvody, které by opravňovaly správce k provozování kamer v rámci výjimek ze souhlasu ke zpracování, bude v případě škol prakticky nemožné naplnit, a proto při činnosti škol přichází v úvahu provozování kamer na základě souhlasu subjektů osobních údajů.

V případě pedagogických zaměstnanců (kteří budou taktéž na záznamech) je však situace problematičtější, a to v důsledku ust. § 316 odst. 2 zákoníku práce, který prakticky zakazuje zaměstnavateli (až na jednu výjimku) sledování zaměstnanců (vč. monitoringu kamer). Tou výjimkou je případ, kdy zaměstnavatel vykonává takovou činnost, která je svou povahou zvláštní a opravňuje tak sledování zaměstnanců (např. nebezpečný výrobní proces). ÚOOÚ v tomto ohledu bohužel již nedává odpověď, zda se za zvláštní povahu činnosti ve smyslu § 316 zákoníku práce může považovat i poskytování vzdělání. Jedinou odpověď dává Úřad pro ochranu osobních údajů v tom, že od zaměstnanců školy nesmí vyžadovat souhlas se zpracováním osobních údajů v případě bezpečnostních kamer.

6) Souhlas musí splňovat určité vlastnosti – musí být svobodný, informovaný, jednoznačný a konkrétní. Je vhodné doplnit, že v důsledku nové právní úpravy GDPR je zde nová povinnost, a to, že žádost o souhlas musí být oddělitelná.

7) Správce musí plnit informační povinnost podle § 11 zákona o ochraně osobních údajů (resp. podle čl. 12, 13 a 14 GDPR).

 

III. Závěr
Ze shora uvedených informací je patrné, že provozování bezpečnostních kamer ve školách není a priori vyloučeno. Pokud se však školy rozhodnout k nasazení bezpečnostních kamer, musí pamatovat, že takové jednání je regulováno předpisy na ochranu osobních údajů a je třeba splnit určité povinnosti.

Myslete ve školách vždy na to, že kamerové systémy jsou velkým zásahem do soukromí dětí studujících v dané škole a učitelů, kteří v ní učí. Z tohoto důvodu ÚOOÚ opakovaně zmiňuje, že k používání kamer byste měli přistoupit až ve chvíli, kdy monitorování prostorů nelze zajistit jinými (méně invazivními) prostředky (zároveň musíte být schopní prokázat, že opravdu nebylo možné bezpečnost zajistit méně invazivními prostředky).

Pokud se rozhodnete, že bezpečnostní kamery jsou jediným možným prostředkem, pak je ještě nezbytné určit, jakým způsobem budou kamery vůbec provozovány. To má totiž dopad na to, zda a v jakém rozsahu se budete muset řídit předpisy na ochranu osobních údajů. Kamerové systémy můžete provozovat například tak, že budou pouze na vnějším plášti budovy nebo budou-li ve vnitřních prostorech, tak budou zapnuty pouze v době, kdy v daných prostorech nemá nikdo být (např. šatny – během vyučování nebo v pozdějších večerních hodinách po jeho úplném skončení) a nebude tak docházet k masivnímu monitorování osob nebo nainstalujete kamerové systémy, které budou tzv. bez záznamu. Všechny tyto způsoby provozování kamer jsou méně náročné z hlediska požadavků předpisů na ochranu osobních údajů.

Pokud se však rozhodnete, že budete provozovat kamerový systém uvnitř své školy a záznam se bude ukládat do paměti a záběry zároveň budou obsahovat množství snímků dětí nebo zaměstnanců, pak je nezbytné splnit všechny výše uvedené podmínky, a to především

– vypracovat plán rozmístění kamer
– určit legitimní účel, proč dochází k provozování kamerového systému
– splnit řádně informační povinnost vůči subjektům osobních údajů
– určit pravidla pro zacházení se záznamy (kdo a za jakých podmínek má přístup k záznamům, jak mohou subjekty osobních údajů požádat o přístup ke svým osobním údajům)
– určit dobu, po níž se budou záznamy uchovávat po jejím uplynutí zajistit řádnou likvidaci
– zajistit náležité souhlasy se zpracováním osobních údajů
– v případě osob, u nichž není potřeba souhlas (ty, které nejsou pod systematickým dohledem – např. návštěvy školy), zajistit informační tabule o monitoringu prostor

Jak už bylo řečeno, problematika bezpečnostních kamer není z pohledu práva složitá. Je však nezbytné udělat vždy základní analýzu podoby zamýšleného bezpečnostního systému ve vztahu k právním požadavkům a tomu následně přizpůsobit administrativní agendu požadovanou právními předpisy.

Tyto praktické problémy, ale i mnoho dalších, jsou řešeny na našich školeních věnovaných ochraně osobních údajů ve školství a s tím spojené nové právní úpravě Nařízení GDPR.

Přijďte na naše školení a získejte aktuální informace z chystané právní úpravy, aby chod vaší organizace byl v souladu s novými pravidly.